Jak se nakupovaly žaluzie v roce 1986...

autor: Jan Koritenský

 

jak se nakupovaly žaluzie

Píše se rok 1986. Je mi 6let a v podstatě nevím co se kolem děje. Před obchodními domy se tvoří fronty na cokoliv dobrého, doma nám dochází toaletní papír a prodavačka v obchodě mi zakazuje sahat na hračky v hračkářství. „Prohlížet pouze očima“!.... křičí od pokladny. Pravda regály jsou „plné“….kominíček, štěstíčka, káča, takže je co chránit.

  

Spolužák vydělává na prodeji samolepek šmoulů. Pecka. První obchodní příležitost. Dávám se do toho. Kupuju 100 nálepek písmen s postavami šmoulů a zjišťuju, že se jedná o neprodejný artikl a nálepky se zabydlují na mém penálu a sešitech. Naštěstí přichází doba výměny dveřních kukátek. Nakupuji 10 panoramatických kukátek za celé 400,-Kč a obratem prodávám za 800,-Kč. Utržil jsem svých prvních 400,-Kč. Proměňuji je za nekonečné množství pařížského salátu, chlebíčků, větrníků, špiček, punčových řezů. „Kamarádi“ ze školy a z baráku mi rádi s konzumací pomůžou.

 

To jsem ale trochu odbočil od tématu našeho odvětví. V roce 1988 je normální čekací doba na meziskelní žaluzie pět až děvět měsíců. Rozměry se telefonicky diktují do brněnského státního podniku.  Telefonní linku vlastní zhruba třetina obyvatel našeho paneláku, takže většina hovorů probíhala od paní Prokešové za 1,- Kčs. Před domem složitě parkuje béžová Avia. Dodrželi své slovo. Přijeli dopoledne! Z vozu vystupují dva korpulentní pánové. Po dvou startkách bez filtru se odhodlávají k náročnému výkonu. Nejprve je potřeba zjistit zda funguje výtah, elektřina, zda je vše připravené. To neznají naši maminku. Nelenila. Cestu k oknům vyložila rudým právem, v kastrole bublá guláš, snídani obstará hemenex a kdyby byla žízeň v lednici značky Calex se chladí Radegast v zeleném či hnědém skle.

 

delnici

Rozkaz rodičů zněl jasně: nepřekážet! Řemeslník v mém dětství měl váhu, respekt a obdiv. Takový řemeslník……..toho jsme si museli předcházet. Obrovská zelená narexka vyplouvá z kožené brašny. Vůně vazelíny svědčí o naprosté profesionalitě přítomných pánů. Plochý šroubovák s červenou dřevěnou rukojetí zajíždí do čočkovité hlavy šroubů spojujících dvě části okenních křídel. Po rozšroubování oken se pan montér pouští do vrtání. Mizerně nabroušená osmička se noří do smrkového rámu. Obdiv! Takový kousek od skla! Směs vůní pálícího se dřeva a okenního tmelu svědčí o přesnosti a razantnosti našich montérů. Máme rozvrtané dvě okna. Přišel čas na snídani. Máma rozehřívá plynový sporák. Dva hemenexy a dvě desítky posilňují naše borce k dalšímu výkonu. Nejprve však je potřeba dobrou snídani zakončit dvěma turkama s cukrem a směsí nikotinu s dehtem na naší lodžii.

 

 

Kolem 15,00 hod naši hrdinové dokončují dílo. Mezi skly se vyjímají naše nové hráškově zelené okenní žaluzie. Neuvěřitelné! Kouzlo! Otočením robustního táhla se bleskově střídá světlo s tmou. U guláše pánové kasírují mámu o 2 průměrné měsíční platy a dobře najezení opouštějí náš byt. Dočkali jsme se. Řadíme se k 1/3 spolubydlících s privilegiem vlastnictví žaluzií.

 

Nevím jak by se oni pánové tvářili kdybych jim řekl že v roce 2006 jsem za jeden den namontoval 188ks žaluzií, že se u klientů zouvám, luxuji po sobě nečistoty, občas dostanu napít čisté vody, a kasíruju zhruba 1/6 průměrného platu za okenní žaluzie do celého bytu.

 

Líbí se vám tento článek? Dejte mu prosím like...

{fastsocialshare}